Podle oficiálních údajů je v republice více než tisíc zemědělských podniků, asi 4500 farem, 600 tisíc soukromých farem a více než 1370 zahrádkářských sdružení. Každý má jiné schopnosti, jiné technologie pro obdělávání půdy, ale cíl je stejný – získat bohatou úrodu.
Nenarušujte půdu
Časově nejnáročnější jarní prací na zahradě je rytí zeleninové zahrádky. Než uděláte pár záhonů, obracíte tunu zeminy. Je potřeba vůbec kopat nebo orat? Naprostá většina lidí, včetně agronomů a vědců, sebevědomě řekne: jasně, orat! Ostatně takhle to dělali vždycky. Ale vždy se najde někdo, kdo s obecně přijímaným názorem nesouhlasí a nakonec něco objeví.
Už v 5. století agronom Ivan Ovsinský vědecky zdůvodnil výhodu energeticky úsporné technologie založené na plošném zpracování půdy do hloubky 7 – 30 centimetrů, zcela eliminující orbu, stejně jako používání minerálních hnojiv a pesticidů. Hubení škůdců a plevelů se provádí výhradně agrotechnickými metodami. Ve 50. letech XNUMX. století v tomto směru působil Američan Faulkner a v XNUMX. letech náš Terenty Maltsev, který zvýšil úrodnost stepi. Jeho praxe se ale nerozšířila. Můžete jmenovat řadu dalších jmen, ale ta nebyla vyslyšena, stejně jako ve své době Ovsinský.
Dnes je nejznámějším přívržencem této technologie v zemi partnerství Pugachevskoye v okrese Mokshansky v regionu Penza. Pod vedením Anatolije Shugurova se zde již téměř čtyři desetiletí dosahují rekordní sklizně. Za jakéhokoli sucha nebo špatného počasí je ziskovost v rostlinné výrobě nejméně 250 procent, v mléce – až 150 procent, v mase – až 180 procent. To vše díky tomu, že farma přijala zásadu Terentyho Malceva jako pravidlo: „Tak, jak příroda vytvořila půdu, je taková, jaká má být. Můžete se uvolnit, ale nemůžete se převrátit.”
Systém nulového zpracování půdy, známý také jako bezorebný (v překladu „neorat“ – pozn. red.), se v zahraničí velmi rozšířil. V Argentině 78 procent, v Kanadě a Brazílii více než polovina, v USA je takto obdělávána pětina veškeré orné půdy. Všechny tyto země jsou vývozci obilí, kteří trvale dostávají velmi vysoké výnosy, především díky této technologii, domnívají se odborníci.
V Rusku je málo přívrženců nulového zpracování půdy. V různých regionech je mnoho zemědělských výrobců, kteří dosahují rekordních výsledků – jsou obdivováni, jdou příkladem, ale nespěchají, aby své zkušenosti zopakovali. Existují i v naší republice. V zemědělském výrobním komplexu Krasnaya Bashkiria v okrese Abzelilovsky vzrostla zemědělská produkce za posledních deset let sedmkrát až osmkrát. Nedávno byla právě na této farmě postavena první plně robotická farma v republice. Není žádným tajemstvím, že Zauralský region je zónou rizikového zemědělství s věčným nedostatkem vláhy. Zavedení bezorebného hospodaření se plně odůvodnilo.
„Nikdy mě nebaví opakovat, že není třeba orat,“ říká manažer farmy Rail Fakhrislamov. „Jeden aksakal v oblasti Baymak mi jednou řekl, že Baškirové už dávno vědí: kůže země, tedy její svrchní vrstva, se nelze dotknout. Zejména v Trans-Uralu, kde je půda chudá na humus. Naše technologie zachovává úrodnost půdy a ta se každým rokem zlepšuje.
Zemědělsko-průmyslový komplex pojmenovaný po Salavatovi z Meleuzovského okresu také široce využívá bezorebné technologie při pěstování obilí.
„Klima se v naší oblasti pomalu, ale jistě mění,“ říká ředitel Sibagat Gainullin. “Jsme nuceni omezit bramborové plantáže, protože když začnou kvést, teplo nastává na 35-40 stupňů – to vede k prudkému poklesu výnosu.
Farma vybírá odrůdy obilnin odolné vůči suchu s přihlédnutím k místním klimatickým podmínkám a v příznivých letech dosahují jednotlivé plodiny výnosu 35 – 45 centů na hektar.
Ve výčtu předních farem v republice, které zcela nebo částečně přešly na bezorebnou technologii, by se dalo pokračovat. Všichni manažeři těchto zemědělských podniků mají jedno společné – nikdy se neunaví učením, zdokonalováním svých znalostí a potíže je nezastaví. Tato technologie by samozřejmě neměla být idealizována. Jak říkají odborníci, potřebujete specializovaný secí stroj a další tažené zařízení, zpočátku je potřeba aplikovat značné množství hnojiva, tento systém nefunguje na vlhkých, podmáčených půdách.
Ramil Mustafin, šéf zemědělského výrobního podniku Iskra v okrese Kuyurgazinsky, má vždy na stole díla Ovsinského, Kurdyumova a dalších přívrženců ekologického zemědělství.
— Tuto technologii jsme zde začali implementovat v roce 2010, ale stále vyvstávají otázky. Jedna věc, kterou mohu říci, je, že dříve nebo později na to většina přijde; „V našich půdních a klimatických podmínkách neexistuje žádná alternativa k „nulovému“ zpracování půdy,“ je přesvědčen ředitel nejúspěšnější farmy v regionu.
Země je jako chmýří
Proč je pluh, který vynalezl německý kovář Sachs, stále více zemědělci považován za nejhorší nástroj pro obdělávání půdy? Ukázalo se, že na Kanadské zemědělské univerzitě je plakát jako tento: „Jeden německý vědec, Sachs, způsobil celému světu víc škody s vynálezem pluhu než všichni Němci za druhé světové války.
„Úrodná vrstva Země se utvářela po staletí díky mikroorganismům a rostlinné hmotě,“ říká Alexander Carkov, výkonný ředitel APK-Project Institute of Innovative Technologies. — Na povrchu půdy je více tepla a vzduchu, vytvářejí se dobré podmínky pro život mikroorganismů, intenzivně se tvoří humus. Interakce organické části půdy s její mikroflórou umožňuje akumulaci zásob forem živin dostupných rostlinám. V hloubce, kde není vzduch, žije další druh mikroorganismu, který se také podílí na tvorbě humusu. Tradiční systém zpracování půdy pluhem zabíjí všechny živé mikrobiologické procesy. Jak obrazně řekl Fokin, vynálezce slavné ploché frézy, obyvatelé dusného jihu, jen v šortkách a panamském klobouku, byli přeneseni do Arktidy do 50stupňového mrazu a obyvatelé Arktidy byli přeneseni ke slunci saharské pouště. Přežijí?
Anatolij Viktorovič uvádí velmi jednoduchý příklad: v lese nikdo neoře, ale stromy rostou. U mnoha rostlin dosahuje kořenový systém 60 centimetrů a u pšenice a některých dalších plodin – dva metry. Když byly plodiny sklizeny, kořeny zůstaly v zemi. Shnily, ale kapiláry umožňují zemi dýchat. Jejich prostřednictvím dochází k tzv. atmosférickému zavlažování. Vlhkost klesá a pak stoupá, jak se mění teplota. To už ale není voda, ale „vývar“ s minerály a živinami. Kromě toho vědci prokázali, že atmosférické zavlažování poskytuje kořenům čtyřikrát více vlhkosti než srážky. Rostliny se nebojí žádného sucha. Sklizeň je zaručena v každém ročním období. Kapilární struktura pomáhá udržet vlhkost v půdě v potřebném množství. Pokud zemědělec dodržuje přírodní zákony, úrodnost půdy neustále roste – organická hmota se totiž každý rok hromadí, a pokud se nezničí, promění se v úrodný humus. Tímto způsobem můžete učinit půdu úrodnou v jakékoli klimatické zóně, včetně naší, s přihlédnutím k některým funkcím, je si jistý Alexander Carkov.
Jsme na jeho dači, kde se podle majitele více než deset let lopata prakticky nepoužívá. Jak je to možné, protože bez kopání se neobejdete, půda je tvrdá? Carkov vezme hůl, kterou najde, a požádá mě, abych ji zapíchl do země. Zapíchnu to silou a. hůl se snadno dostane do hloubky dobrého půl metru.
„Jakmile jsem měl svůj vlastní pojezdový traktor, jako každý jiný, pilně jsem na zahradě používal lopatu, pak jsem si uvědomil, že kazím půdu a ničím půdní mikroflóru,“ říká. — A teď procházím celou sezónu s plochým řezákem, jak vidíte, je to univerzální nástroj.
. V naší zahrádkářské obci se vojenskému důchodci říká Agronom za zády. To, co ho odlišuje od ostatních, je jeho pracovní morálka. Poté, co sklidil svých osm akrů, zasévá jednoleté rostliny na zelené hnojení, potom mladé zelí pokryje organickou hmotou, potravinovým odpadem, listím a vršek pokryje slámou nebo pilinami. Výsledkem je vrstva alespoň 15 – 20 centimetrů. Pod takovou vrstvou je práce mikrobů v plném proudu celou zimu, protože pod jedním metrem čtverečním půdy se skrývá 20 miliard prvoků, říká Agronom. Ukazuje se, že žížala přes sebe projde množství půdy rovnající se její hmotnosti za den. Pokud nebudete kopat ani orat, pak červi za rok pohnojí plochu o rozloze deseti akrů pěti tunami vermikompostu. Tohle je celý traktorový vozík!
Na jaře se do řádků shrabují neuhnilé stonky a zbytky slámy – záhony by se měly rychle prohřát. Soused mimochodem ohradil postele o šířce jeden metr a délce 10 metrů prkny a nemohla tam vkročit lidská noha – jen ruce. Půda je tak kyprá, že i brambory lze sázet holýma rukama. Když rostliny vzejdou, záhony jsou opět naplněny hustým mulčem, takže se zřídka musí zalévat. Dáča doslova živí: její úroda je obvykle třikrát až čtyřikrát větší než u jejích sousedů. A pokud všichni v kontaktu se zemí začneme cítit půdu, udržovat úrodnost, využívat přírodní síly země, pak budeme mít vždy úrodu.
