Proč je nutné hodnocení půdy?

Klasifikace půdy je hodnocení půd na základě jejich kvalitativního faktoru a úrodnosti. Provádí se v relativně kvantitativním vyjádření, tedy v bodech. Určují, kolikrát je jedna půda lepší než druhá. Ve WKU je klasifikace půdy srovnávacím hodnocením kvality půdy na základě jejich základních přírodních vlastností, které jsou udržitelné a významně ovlivňují výnos zemědělských plodin pěstovaných ve specifických klimatických podmínkách.

Klasifikace půdy se provádí na 100 bodové stupnici. Nejvyšší skóre mají půdy s nejlepšími vlastnostmi a nejvyšší přirozenou produktivitou.

Klasifikace půdy je součástí pozemkového katastru, ale může mít i samostatný význam.

Hlavním úkolem třídění půdy je poskytovat údaje o půdě jako hlavním výrobním prostředku a hodnotit výrobní činnost zemědělských podniků. Klasifikace půdy je logickým závěrem půdních průzkumů, které jsou obecným stupněm porozumění zemědělským produkčním charakteristikám půd a určení úkolů pro další agronomické vědy.

Hodnotící materiály jsou nezbytné pro zachování zonálních, vědecky podložených zemědělských systémů, pro provádění činností zaměřených na obnovu úrodnosti půdy. Hodnocení půdy je vědeckým základem pro zlepšení organizace území a zdůvodnění projektů hospodaření s půdou na farmě.

Údaje o třídění půdy jsou nezbytné pro stanovení optimální velikosti farem s přihlédnutím k přírodním a ekonomickým podmínkám, navrhování polí střídání plodin na základě skutečnosti, že se nacházejí na půdách s podobnými půdními vlastnostmi z hlediska zemědělské výroby, se stejnými podmínkami reliéfu hydrologie a další faktory.

Účel ocenění:

1) porovnat a seskupit půdy a pozemky podle jejich produktivity, tj. úrodnosti;

2) identifikovat nejvhodnější půdy a pozemky pro různé plodiny;

3) podat hodnocení produkce země, okresů, regionu, jednotlivé ekonomiky;

4) objektivně hodnotit s přihlédnutím k půdním a klimatickým podmínkám výsledek hospodářské činnosti a identifikovat výrobní zdroje;

5) napomáhat racionálnímu (s přihlédnutím k půdním a klimatickým podmínkám) zavádění zemědělských systémů;

6) pomoci správně nastínit opatření ke zvýšení úrodnosti a produktivity zemědělských plodin pro různé účely. půdy.

2. Historie třídění půdy.

Primární hodnotící údaje nebyly v písařských knihách 4.-XNUMX. – počátku XNUMX. století uvedeny. Brali v úvahu půdu: ornou půdu, louky a bažiny. Jsou rozděleny podle kvality do XNUMX kategorií: dobrá země, průměrná země, špatná země a dobrá země.

ČTĚTE VÍCE

Jak vysoký je fríský kůň?

Období v evidenci jakosti půdy je spojeno s personální prací v letech 1833-1867, kterou prováděly zvláštní komise ministerstva státního majetku. Členové komisí shromažďovali informace o kvalitě půd, stanovovali podmínky prostředí. Úroveň na každé půdě. V důsledku toho byla sestavena škála vazeb, ve které se hodnocení půdy provádí podle ur-ti.

Třetí období rozvoje oceňování nastalo po reformě z roku 1861. V různých zemstvech se oceňování půdy provádí různými metodami: metodami prodeje a pronájmu, čistým příjmem zemědělce. Odpočítávání je přísně vědecké. Etapa oceňování, počínaje Dokučajevovou metodou navrženou na konci 2. století. Tato metoda se skládá z následujících činností: práce na posouzení pozemku zahrnovaly XNUMX části: průzkum půdy), popis půdního profilu, výběr půdy. Vzorky pro stanovení chemických a fyzikálních vlastností: granulometr. Složení, vlhkostní kapacita, propustnost vody, vzlínavost, nasákavost, tepelná kapacita, tepelná vodivost.

Na základě výsledků analýzy bylo sestrojeno několik diagramů: tloušťka půdy, obsah humusu, chemické a fyzikální diagramy. Na každé z nich byly zeminy seřazeny v pořadí od nejlepší po nejhorší, poté byl sestrojen obecný diagram a podle něj byla stanovena srovnávací hodnota zemin.

Druhá část práce byla nazvána ekonomicko-statistická a zahrnovala sběr různých ekonomických informací o produktivitě a ziskovosti. Poté jsme přešli od hodnocení půdy k hodnocení jednotlivých pozemků. Využití k tomu půdní mapy a výsledků průzkumu půdních ploch.

Dokučajev rozdělil práce na pozemkové úpravy na přírodovědnou část (ocenění) a zemědělskoekonomický odhad (ekonomický odhad).

1. část byla kritériem pro 2. část.

3. Metodika třídění půdy.

Třídění půdy se provádí po průzkumu půdy a je konečnou fází. K hodnocení se využívá půdní mapa, půdní kartogramy, údaje o chemickém složení, fyzikálně-chemických vlastnostech a morfologických charakteristikách.

Předmětem klasifikace jsou především taxometrické jednotky (typy a odrůdy půd). Na Ukrajině jsou předmětem oceňování skupiny zemědělské výroby.

Spolu s informacemi o půdách je nutné mít údaje o prostředcích dlouhodobé produktivity hlavních plodin po dobu minimálně 5-10 let.

Klasifikační práce se skládá z několika po sobě jdoucích a vzájemně propojených etap. V první etapě práce je objasněna přírodní a zemědělská zonace území a skladba výkladu výrobních skupin. Matematicky a statisticky jsou zpracovány údaje o složení a vlastnostech půd a morfologických charakteristikách, které konzistentně korelují s dlouhodobými výnosy hlavních zemědělských plodin. Ze všech typů půdy v regionu je vybrána standardní, na které se dosahují nejvyšší výnosy během 5-10 let. Všechny diagnostické znaky této půdy se berou na uzavřené hodnotící stupnici jako 100 bodů, poté se každý diagnostický znak všech hodnocených půd vyjadřuje v bodech vzhledem ke standardu pomocí vzorce:

ČTĚTE VÍCE

Je možné jíst deštníkové houby?

Pf – faktický znak

Pe je referenční znak.

Spolu s diagnostickými indikátory jsou identifikovány znaky, které naznačují odchylky od typické půdy. V závislosti na půdní zóně se mohou lišit. Vliv znaků, které indikují odchylku od typické půdy, na kvalitativní hodnocení stanovené zavedením korekčních faktorů. Korekční faktory přijaté na Ukrajině:

na granulometrickém složení

Na stupni vodní eroze

na stupni deflace

na stupni slanosti

na míru suti, kamenitosti

Dále je stanoveno skóre ukazatelů hodnocení půdy. Celkové průměrné skóre kvality půdy se zjistí pomocí vzorce:

ΣB – součet průměrných skóre pro hodnotící indikátory;

n – počet ukazatelů;

k – korekční faktor.

Půdy, které mají podobné hodnoty skóre kvality, jsou sloučeny do hodnocených skupin nebo tříd.

Na 2. stupni třídění půdy jsou vypracovány hodnotící stupnice. Jednobodová stupnice je sestavena na základě vlastností půdy. Další stupnice je založena na průměrném dlouhodobém výnosu hlavních plodin nebo plodin, které se na této půdě pěstují. Pro kvalitativní hodnocení půd je hlavním kritériem užitkovost zemědělských plodin, proto se správnost bodů v 1. hodnotící škále porovnává s 2. stupnicí.

Skóre hodnocení půdy pro produktivitu se určuje následovně: vyberte několik farem na půdní mapě, kde půda, pro kterou se vypočítává skóre produktivity půdy, zabírá 70–80 % plochy a zemědělská technologie plodin v těchto farmách je na stejné úrovni. Z výročních zpráv se pak zjišťuje průměrný dlouhodobý výnos hlavních plodin nebo plodin. Nejvyšší průměrný výnos na konkrétní půdě se bere jako 100 bodů.

Výnosové skóre pro ostatní půdy se počítá z nejvyšší, což se bere jako 100 bodů.

3. etapa. Po vypracování hodnotící škály přistoupí k výpočtu váženého průměru skóre pokryvnosti půdy farmy, okresu, kraje, republiky atd. pomocí vzorce:

BI1P1 + BI2P2 + ….+ BInPn

Bo – vážený průměr skóre;

BI – hodnocení pro každý typ půdy;

P – plocha půdy každé odrůdy v hektarech;

P – celková plocha pozemku farmy, okresu atd.

4. etapa. Vypracovávají se praktická doporučení pro zemědělskou výrobu.

Moderní metody určování kvality půdy s přihlédnutím k podmínkám prostředí se provádějí pomocí následujícího vzorce:

ČTĚTE VÍCE

Kdy začínají jehňata pít vodu?

B – hodnocení kvality půdy;

G – blok „půda“, který se skládá z následujících ukazatelů:

1) vrstva nejběžnějších kořenů 0_40 (50 cm);

2) granulometrické složení této vrstvy;

4) objemová hmotnost;

5) obsah dostupných formulářů P a K

Kde K je „klimatický“ blok skládající se z následujících indikátorů:

1) zásoby vlhkosti při setí a klíčení obilných plodin ve vrstvě 0-20 cm;

2) 2) zásoby vláhy během kvetení obilnin ve vrstvě 0-100 cm;

3) 3) součet teplot nad 100C za první polovinu vegetačního období plodin s krátkou vegetační dobou od dubna do konce července;

4) 4) součet teplot nad 100C pro plodiny s dlouhou vegetační dobou duben – konec září;

5) P – blok „pole“, obsahuje indikátory týkající se konkrétního oboru:

2) konfigurační koeficient;

4) hloubka a mineralizace podzemní vody.

Zároveň tato metodika počítá s výpočtem jednotlivých ukazatelů, odd. kvalita půdy podle vzorce:

I b.w. = 100√ a x b x c x…. xn;

I b.w. – index časté kvality systému; půda, klima, pole, v % nebo bodech;

a, b, c – poměr skutečných ukazatelů k optimálním parametrům půdy, klimatu a pole.

4. Kritéria hodnocení.

Přirozená úrodnost půdy je hlavním kritériem půdy. Vybrat. plodnost – přirozená, ekonomická, umělá, potenciální, relativní a efektivní.

Předmětem hodnocení údolních půd je potenciální úrodnost – jedná se o úrodnost obdělávaných půd.

Kritériem pro hodnocení plodnosti jsou objektivní vlastnosti a vlastnosti, přirozené i získané v procesu zemědělské výroby.

Jako klasifikační kritérium je nutné přijmout ty ukazatele, které plodnost přímo charakterizují.

Úrodnost je schopnost půdy produkovat rostliny, poskytovat rostlině všechny potřebné živiny a poskytovat příznivé podmínky pro růst rostlin.

Ukazatele, které charakterizují úrodnost půdy: 1) zásoby humusu, 2) mocnost humusového horizontu.

Půda může obsahovat optimální množství, příznivé fyzikální vlastnosti a optimální množství vláhy, ale pokud jsou zde negativní vlastnosti jako kyselost, slanost, slanost, snižuje to jejich produktivitu.

Negativní vlastnosti jsou regionální povahy. Při hodnocení půd je nutné zohlednit negativní ukazatele, které mají lokální nebo regionální charakter, zohledňují se zavedením korekčních faktorů.

Metoda zohledňování negativních ukazatelů zavedením koeficientu z metodologického hlediska dělá z klasifikace půdy metodu hodnocení nejen společenstevních vlastností, ale i místních regionálních charakteristik a v praxi jde o zavádění informací o negativních vlastnostech do klasifikace půd. označuje ty faktory, které omezují příjem vysokých výnosů a Na tomto základě pomáhají načrtnout konkrétní opatření a uvést půdy na potenciální úroveň kvality půdy, tj. zhodnocení půdy umožňuje rozumně vyvinout a doporučit systém agrotechnické, agrochemické, agrorekultivace. opatření zaměřená na zvýšení úrodnosti půdy.

ČTĚTE VÍCE

Jak naředit vakcínu pro kuřata?

Hodnocení půd by mělo být prováděno ve spojení s dalšími faktory v jednotě s ekonomickými podmínkami a zemědělskými plodinami, v konečném důsledku by měly být zavedeny korekční faktory nejen pro negativní vlastnosti půd, ale také pro environmentální podmínky, jako je topografie stanoviště atd., tj. není předmětem hodnocení samotná půda jako přírodní historické těleso, ale půda s celým komplexem přírodních faktorů a úrodnosti. Ocenění pozemků bude vycházet ze stáří – statek, okres, kraj, republika, země.

Na Ukrajině jsou kritérii pro třídění půdy tyto ukazatele: tloušťka humusového horizontu, obsah a zásoby humusu, fyzikální obsah jílu, fyzikální vlastnosti, objemová hmotnost, nejnižší vlhkostní kapacita, aerační pórovitost a rozsah aktivní vlhkosti.

Obecnými ukazateli fyzikálních vlastností jsou index fyzické kondice, který se vyjadřuje v bodech:

Ifs = √ a x v x c + … + n

a, b, c. n ukazatelů jednotlivých fyzikálních vlastností;

n je počet ukazatelů.

Klasifikace půdy jako základ racionálního využívání půdního fondu.

Na nejvyšší taxonomické úrovni se rozlišují dvě kategorie půdního fondu.

I – vhodné pro zemědělské použití;

II – nevhodné pro zemědělské využití.

Každá z kategorií pozemků je rozdělena do následujících podkategorií:

I – 1A – orné, vhodné;

1B – vhodné do trvalkových výsadeb;

1B – vhodné pro použití na seno a pastviny.

II – 2A – je vhodné použít pro lesnické účely;

2B – je vhodné použít pro vodohospodářské účely;

2B – je vhodné používat pro ekologické a rekreační využití;

2D – je vhodné použít pro stavbu.

I – 1A-a – pozemky nejvhodnější pro pěstování určité plodiny bez omezení;

1B-b – pozemky průměrně vhodné z hlediska vlastností a podmínek hospodaření, tyto pozemky splňují požadavky určité kultury, ale vyznačují se přítomností faktorů snižujících úrodnost a produktivitu;

1A-c – pozemky omezené vhodnosti ve Svaté zemi s přítomností nepříznivých faktorů, jejichž odstranění je spojeno s dodatečnými náklady na speciální agrotechnické techniky;

1A-d – pozemky s nízkou úrodností lze někdy využít jako součást orné půdy, pouze pod podmínkou rekultivace (např. solonce).

I – 1B-a – pod. zahrady s dělením pod. peckoviny a jádrové ovoce;

1B-b – pro vinice.

I – 1В-а – pozemky vhodné k senoseči a pastviny bez omezení;

ČTĚTE VÍCE

Jak dlouho by měl tandyr schnout?

1B-b – pozemky vhodné pro. senoseče a omezení pastviny s přísně přidělovaným dobytkem;

1В-в – pozemky vhodné pro. sena, ale nevhodné pro. pastviny;

1В-г – pozemky vhodné pro. sezónní pastviny.

II – 2A-a – pozemky plnící především environmentální funkce (lesy hornatého Krymu);

2A-b – pozemky, které mají společně provozní význam při omezeném využití;

2B-a – pozemky, včetně, spolu s pozemky, plochy obsazené nádržemi a ústředím;