3. kategorie. Vzácný druh, početně malý a sporadicky rozšířený na velkém území.
Stav druhu v přilehlých oblastech
Druh je uveden v červených knihách a chráněn v Mordovské republice (kat. 2), Tambov (kat. 3) a Moskvě (kat. 4). V oblasti Nižního Novgorodu je zařazen na seznam druhů vyžadujících zvláštní kontrolu.
Distribuce a hojnost
Lesní pásmo severní a střední části východní Evropy a severní Asie (1, 2). Především listnaté lesy, louky a nivy tajgy, leso-tundrové a leso-luční zóny (3). Přes severní část Rjazaňské oblasti. prochází jižní hranicí rozšíření druhů (4). Stanoviště malého rejska bylo založeno v lese Meshchera v okresech Spassky, Klepikovsky, Kasimovsky a Ryazan (5, 6). Počet a trendy jeho změn na území Rjazaňského regionu. nebyly studovány.
Za 45 let odchytu zákopy (do roku 2020) bylo v přírodní rezervaci Oksky uloveno 11 jedinců, podíl úlovků rejsků je 0,3 % (7, 8). V ostatních okresech v letech 1985–2005. Odchycena byla pouze 4 zvířata: okresy Klepikovsky (obec Beloe, 2005), Kasimovsky (vesnice Anemnyasevo, 1989), Spassky (vesnice Gulynki, 1996), Ryazan (vesnice Keltsy). Při průzkumu v červnu 1999 v okresech Klepikovsky (okolí jezer Velikoye a Ivankovskoye) a v červenci 2009 v okrese Kasimovsky (prostředí města Gus-Zhelezny) nebyli v úlovcích nalezeni žádní malí savci (8). V přírodní rezervaci Oksky v letech 2010-2020. tento druh se v úlovcích nevyskytoval (9).
Nízký počet rejska drobného se vysvětluje především tím, že se tento druh nachází na okraji svého areálu. Navzdory širokému rozšíření oblíbených biotopů je rejsek malý všude vzácný a vyskytuje se extrémně sporadicky (10).
Biotopy a biologie
Nejvíce exemplářů bylo uloveno ve smíšeném lese (7). Činnost je nepřetržitá po celý rok (11).
Drobný rejsek je troficky spojen s lesní půdou a žere pouze malé bezobratlé (méně než 4–5 mm). Základem výživy jsou Coleoptera a jejich larvy, na podzim se v potravě nacházejí i semena. Velmi intenzivní metabolismus: jí každých 10 minut. Množství snědeného jídla za den je 4.2násobek tělesné hmotnosti. Plemena od května do srpna (1).
V přírodní rezervaci Oksky je nejčasnějším datem odchytu prstokladu 19. června. Soudě podle tohoto data došlo k páření na konci prvních deseti květnových dnů. Poslední pozorování přezimovaného zvířete bylo zaznamenáno v polovině září. Prsty rejska drobného byly zaznamenány v úlovcích z druhé poloviny října, listopadu a ledna (12).
Drobná rejska rodí několik vrhů, počet embryí je 4–7. Nebyly zaznamenány žádné případy nedospělých mláďat dospívajících v roce narození (1).
Limitující faktory a hrozby
Stanoviště na periferii areálu lze přičíst faktorům omezujícím počet tohoto druhu v oblasti Rjazaň. Je třeba poznamenat, že rejsek malý není ve středu svého areálu početný, což je pravděpodobně způsobeno zvláštnostmi jeho biologie – velmi intenzivním metabolismem a selektivitou při výběru stanovišť, a to i v rámci stejného biotopu.
Přijatá a nezbytná ochranná opatření
Malý rejsek je chráněn Bernskou úmluvou (příloha III). V oblasti Rjazaň je pod ochranou od roku 1977 (13). Stanoviště tohoto druhu jsou chráněna v přírodní rezervaci Oksky a národním parku Meshchersky.
Je nutné provést další studium druhů v regionu, aby se objasnily místní biotopy a biologie. Provádění monitoringu v určených biotopech.
Zdroje informací
1. Dolgov, 1985; 2. Gureev, 1971; 3. Bobrinsky a kol., 1965; 4. Babushkin a kol., 1972; 5. Gushchina a kol., 1981; 6. Údaje od V.V. Kharlamov; 7. Didorchuk, 2009; 8. Údaje od M.V. Didorčuk; 9. Údaje od M.V. Didorchuk, T.A. Markina; 10. Rossolimo a kol., 2004; 11. Flint a kol., 1970; 12. Didorchuk, 2004; 13. Rozhodnutí výkonného výboru. ze dne 19.01. 1977 č. 16.
