Tento druh má rozsáhlý, nesouvislý areál, začínající na 7 2° severní šířky. a na jih na Altaj, Sajany a za Sibiř ve Střední Asii a Mongolsku. Roste především v Asii, v evropské části Ruska – ve východní části Dvinska – oblasti Pečora a Volha-Kama. Na Uralu se vyskytuje pouze na východních svazích, na Sibiři tíhne k horské oblasti Altaj-Sayan. V Jakutsku je extrémně vzácný – v údolích řek. Lena a v povodí řeky Chons.
Roste v jehličnatých a smíšených řídkých lesích, na lesních pasekách, na vlhkých pláních a alpských loukách. Občas se dostane do tundry, kde žije podél okrajů ledovců. Asijská žába je typickým mezofytem, obyvatelem míst s průměrnou a poněkud vysokou vlhkostí.
Asijská koupačka je bylinná letně zelená trvalka, typická rostlina s hroznovým kořenem. Jeho nadzemní část představuje jeden, méně často několik (2-4) podlouhlých kvetoucích výhonků, na jejichž bázi jsou 1-2 zkrácené vegetativní výhonky. Vegetační výhony mívají dva, někdy 1-3 růžicové dlouze řapíkaté listy. Délka řapíku může dosahovat 30-64 cm, Čepele listů jsou 10-16 cm široké, dlanitě pětidílné, se širokými hrubě zubatými laloky. Kvetoucí výhony 15-105 cm dlouhé na výšku s pěti listy, spodní na řapících, horní přisedlé. Tvar listových čepelí kvetoucích výhonků je podobný listům vegetativních výhonků, horní jsou však menší. Kvetoucí výhony s 1, zřídka 2-3 květy. Květy jsou oranžově červené, kulovité, velké, až 5 cm v průměru. Kalich je ve tvaru okvětního lístku, sestává z 10-25 široce elipsovitých kališních lístků, které se vzájemně brvitě překrývají. Okvětní lístky nektaru jsou úzké, lineární, téměř stejně dlouhé jako kališní lístky a mají stejnou barvu jako ony. Tyčinek a pestíků je mnoho a sedí na konvexní nádobě.
Plod je vícelistý, skládající se z 25-54 lístků. Letáky jsou asi 10 mm dlouhé, s tenkým zobákem, každý dozrává v průměru 8-9 černých lesklých semen, otevírajících se podél břišního švu.
V ontogenezi jedince poměrně brzy odumírá hlavní kořen a později vzniká systém adventivních, slabě větvících se šňůrovitých kořenů, vybíhajících z oddenkovitého tmavě hnědého vertikálního kaudexu. Živou část kaudexu tvoří 3-4 roky dlouhé velmi krátké (jen několik milimetrů) výrůstky. Na kaudexu jsou obnovovací pupeny, ze kterých se vyvíjejí nadzemní výhony. Náhodné kořeny jsou schopny vtáhnout kaudex do půdy, takže obnovovací pupeny jsou ponořeny do horního půdního horizontu.
Schopnost tvorby pupenů jedinců je velmi omezená. Zpravidla se ročně vytvoří 2-4 pupeny, ale dozrávají pouze 1-2, z nichž se vyvinou monokarpické výhonky. Ostatní pupeny uspí. Spící pupeny rostou pomalu a postupem času většina z nich odumře.
Monokarpické výhonky se vyvíjejí podle dicyklického typu, ale případy prodloužení vývojového cyklu na tri- a polycyklické nejsou neobvyklé. Význam kolísání ve vývoji monokarpických výhonků nelze vysvětlit pouze na základě faktorů prostředí, důvody jsou zde zřejmě fyziologické. Vegetativní fáze monokarpických výhonů trvá 1-3 roky a je reprezentována růžicovým vegetativním výhonem. Ontogeneze monokarpického výhonku končí vytvořením protáhlého kvetoucího výhonku.
Zárodečná fáze útěku trvá asi astronomický rok. Obnovovací pupeny se objevují v květnu jako dceřiné pupeny v generativních pupenech v paždí 1-2 horních šupin nebo v paždí asimilačního listu. Od května do podzimu se dceřiné pupeny vyvíjejí poměrně rovnoměrně. Na konci vegetačního období je kapacita pupenů 3-4 uzly. Koncem května příštího roku se otevírají generativní pupeny a po nich pupeny dceřiné – obnovovací, ze kterých se vyvíjejí zkrácené vegetativní výhony. V apikálních pupenech těchto výhonků se začátkem roku (s rozvojem dicyklických výhonků) tvoří vegetativní část: šupiny, základy asimilujících listů a od poloviny července se tvoří květ. Koncem července je periant diferencovaný, představovaný mírně protáhlými okvětními útvary, nad nimiž jsou četné hlízy – rudimenty tyčinek a pestíků. Budoucí kvetoucí výhonek se tvoří v poupatech úplně do podzimu. Generativní pupeny se na podzim prudce zvětší a dosahují délky 1,5-2 cm.
Vegetační období druhu trvá asi 4 měsíce – od konce května do poloviny září. Růst nadzemních výhonků nastává rychle, za 5-7 dní délka bazálních listů dosahuje 11-14 cm a na začátku června – až 25 cm.
Asijský plavec je rychle kvetoucí druh. Kvetoucí populace začínají 9-10 dní od začátku vegetačního období, což lze vysvětlit vysokým stupněm tvorby výhonků v pupenech a časnou tvorbou generativní sféry. Fáze pučení začíná koncem května. Populace kvetou asi 20 dní (od začátku června). Semena jsou rozptýlena od druhých deseti dnů července. Většina z nich vypadne z letáků do 2 týdnů. Listy na generativních výhonech zasychají od poloviny července v akropetálním sledu a poměrně rychle. Koncem srpna odumírají generativní výhony a v polovině září zasychají i vegetativní výhony.
Asijský plavec se po území šíří poměrně pomalu. Schopnost vegetativního množení je slabě vyjádřena, protože druh je rostlina s kartáčovým kořenem a netvoří postranní výhonky. Převažuje množení semeny, které vyžaduje hodně času.
Asijská koupelovka neboli ogonek je léčivá rostlina, která má antibakteriální vlastnosti, v tibetské medicíně se používá při oslabeném zraku; v mongolštině – při onemocněních trávicího traktu a jako celkové tonikum. Medová rostlina. Krmná rostlina pro zemědělská zvířata. Raně kvetoucí okrasná rostlina.
