Mandragora! Magická a tajemná, mystická a strašná, jedna z dvanácti rosekruciánských rostlin, tato rostlina je známá především velkým množstvím legend a mýtů, které jsou s ní spojeny. Tato sláva vedla ke smutným důsledkům – nyní jsou všechny druhy mandragory velmi vzácné rostliny, dokonce ani ve sbírkách botanických zahrad se mandragora často nenachází.
Mandragora, což obvykle znamená mandragoru officinalis (M. officinarum), je zmiňována v magických knihách již od starověku. Existovalo velké množství receptů využívajících kořen mandragory, byl zbožňován a obávaný. Je to zmíněno i v Bibli a bez negativní konotace! V beletrii není o pozornost ochuzena ani mandragora a v poslední době tuto rostlinu díky Harrymu Potterovi slyší i ti, kteří mají k botanice hodně daleko.
V moderním světě se mandragora používá v lékařství.
Je možné zkrotit kouzelnou mandragoru? Tato otázka mě zaměstnávala již dlouho a byla obzvláště zajímavá po přečtení článku I. E. Sineva o turkmenské mandragorě (KIDSR č. 2 (4) 2000). Na podzim roku 2000 se se mnou Innokenty Evgenievich podělil o kýžená semínka turkmenské mandragory (M. turcomanica). Na klíčení jsme nemuseli dlouho čekat – semena vyklíčila po 12 dnech. Poté, co jsem sazenice rozdal dalším postiženým a nechal jsem si pouze jednu rostlinu (kvůli nedostatku místa), začal jsem pozorovat vývoj své Mandragory. Rostlina se dobře vyvíjela v západním okně až do června, kdy se vývoj zastavil a mandragora se začala připravovat na období vegetačního klidu. Doba odpočinku trvala do září.
Koncem léta 2003 jsem z Anglie obdržel semena dalšího druhu mandragory – mandragory podzimní (Mandragora automnalis). Některá semena byla zaseta ihned, zbylá semena bohužel velmi rychle ztratila životaschopnost (na rozdíl od semen turkmenské mandragory). V důsledku toho zůstalo jen několik rostlinných exemplářů.
Zde musím udělat malou botanickou odbočku. Faktem je, že od dob Linného bylo popsáno několik druhů mandragory. V různých dobách různí výzkumníci identifikovali až 12 druhů rodu Mandragora. Poslední revize rodu (Ungricht, S., Knapp, S. & Press, JR 1998. Revize rodu Mandragora (Solanaceae). Bulletin of The Natural History Museum, Botany 28, 17–40) snížila počet druhy ke třem: M officinarum L. (Středomoří), M. turcomanica Mizgir. (Turkmenistán, Írán) a M. caulescens Clarke (Tibet). Podle nové klasifikace starý druh Mandragora automnalis Bertol. (mandragora podzimní) vstoupila jako poddruh nebo morf do hlavního středomořského druhu – mandragory lékařské (M. officinarum L.). Přestože monografie Ungrichta a spol. vyšla v roce 1998, mnoho sběratelů a školkařů se stále drží starého třídění (alespoň u mandragor podzimních). Prozatím jsem opustil starý název, zvláště když semínka dorazila pod tímto názvem.
Podzimní mandragora se v esoterické literatuře nazývá černá neboli ženská mandragora. Navenek se turkmenské a podzimní mandragory značně liší tvarem a strukturou listů – turkmenský list je tužší a zvlněný.
Není možné porovnávat velikosti rostlin nejen kvůli jejich různému stáří, ale také především proto, že jejich vzhled byl příliš pozměněn indoor pěstováním. Obecně lze poznamenat, že mandragory pěstované uvnitř v květináčích jsou mnohem menší než stejný druh v přírodních podmínkách. Pokud tedy ve své domovině M. turcomanica dosahuje průměru růžice 1 m nebo více, pak pěstovaná v moskevském bytě nepřesahuje v tomto parametru 35-40 cm.Je pravda, že rostliny v moskevských sbírkách jsou stále velmi mladé. Zajímavé je, že ve vnitřních podmínkách jsou období vegetace a vegetačního klidu pro M. turcomanica a M. automnalis naprosto totožné, období vegetačního klidu trvá přibližně od konce června do poloviny září.
Foto 1. Podzimní semínka mandragory (foto A.K. Sheremet)
Foto 2. Mandragora podzimní (vlevo) a turkmenská mandragora (foto autor)
Podmínky pro pěstování mandragory nejsou příliš složité, stačí vzít v úvahu několik důležitých nuancí. Mandragory nejsou na půdu vybíravé, půda, která se používá pro mnoho sukulentů, jako je aloe nebo sansevieria, je pro ně docela vhodná. Samozřejmě se musí dobře odvodnit. Univerzální recept na přípravu půdních směsí neexistuje, jediné, co můžete zkusit, je přiblížit složení substrátu co nejvíce složení půd v historické domovině rostliny.
Další věcí je nádoba na mandragoru – to je velmi důležitý bod. Nezáleží na tom, zda zvolíte plastové nebo keramické nádobí, důležitý je tvar a velikost hrnce. Určitě musí mít dostatečnou hloubku pro danou rostlinu. Aby se kořen mohl volně vyvíjet, musí být stále prostor pro dobrou vrstvu spodní drenáže, protože mandragory nesnášejí stojatou vodu. Plocha květináče by zároveň neměla být příliš velká, a to je zvláště důležité – pokud je objem květináče příliš velký, riziko hniloby kořenů, zejména v období předcházejícím období klidu, je velmi vysoká.
Foto 3. Vhodný tvar květináče pro mandragoru (foto autor)
Mandragora, která dokončuje vegetační období (tušíte, když se střední mladé listy zastaví ve vývoji a zvýší se počet dospělých žloutnoucích listů), začíná spotřebovávat mnohem méně vláhy a zde je přílišná zálivka velmi nebezpečná. Nejlepší je úplně přestat zalévat, aby v době, kdy všechny listy rostliny zežloutly, byla půda v květináči zcela suchá.
Foto 4. Tříletá turkmenská mandragora na konci vegetačního období (foto A.K. Sheremet)
Foto 5. Jednoletý kořen mandragory podzimní (foto autor)
Kořen raději ukládám do země, ale neméně úspěšné je uložení kořene bez substrátu, při tomto způsobu skladování sice kořen poněkud vysychá, ale nijak to neovlivňuje jeho životaschopnost.
Foto 6. Kořen turkmenské mandragory čtyřletý (foto autor)
Mandragoru je třeba přesadit poté, co se na kořenu objeví zelený výhonek (přibližně v polovině září) a zalévat ji zpočátku velmi opatrně, protože rostlina v období vegetačního klidu ztrácí malé sací kořínky a je nutné jim dát čas znovu růst.
Foto 7. Začátek podzimního vegetačního období mandragory (foto autor)
Foto 8. Turkmenská mandragora klíčí po období vegetačního klidu (foto autor)
Je třeba také vzít v úvahu, že aktivní vegetační období mandragory nastává v období podzim-zima, kdy ve středním Rusku není téměř žádné slunce a místnost je zcela tmavá.
Foto 9. Turkmenská mandragora, která dostala příliš málo světla (foto A.K. Sheremet)
Bez umělého osvětlení sice mandragory rostou, ale produkované listy jsou atypické (na dlouhých křehkých řapících, malé a světlé) a rozhodně nelze očekávat kvetení.
Foto 10. Kvetení turkmenské mandragory (foto A.K. Sheremet)
Kvetení mandragory doma už není fantazie: v lednu až únoru letošního roku vykvetla ve sbírce A.K.Seremeta 5letá M. turcomanica. Toto je, pokud vím, první případ kvetení mandragory v interiéru. Rostlina byla denně osvětlována po dobu 12-14 hodin energeticky úspornou lampou 36 W ve vzdálenosti 15-20 cm. Květiny se (na rozdíl od přírodních podmínek) objevovaly jedna po druhé a vzájemně se nahrazovaly. Navzdory umělému opylení nebyly vytvořeny žádné plody.
Foto 11. Květ turkmenské mandragory (foto A.K. Sheremet)
Fotografie 11a. Poupě turkmenské mandragory (foto A.K. Sheremet)
Obecně je podle mých pozorování lepší držet přesazené mandragory na čerstvém vzduchu co nejdéle, do prvního mrazu, zvláště pokud je podzim teplý a suchý. Turkmenská mandragora je poměrně mrazuvzdorná rostlina a bez újmy snese noční mrazíky až do -7C, podzimní mandragora je zranitelnější.
Foto 12. První sníh na listech turkmenské mandragory jí neublížil (foto autor)
Foto 13. Podzimní mandragora opadla po nočních mrazech (foto autor)
Jinak není pěstování mandragory nijak zvlášť obtížné. Tato rostlina je velmi zajímavá a přínosná, v přírodě dosti vzácná, je nepochybným zájmem a příležitostí pro zvídavé milovníky alespoň trochu poodhrnout roušku jejích mnoha tajemství.
