Jak se ve středověku skladovalo maso?

Redaktoři Milknews pokračují v sekci „Exkurze do historie“. Dnes si povíme, jak obyvatelé středověké Evropy skladovali potraviny.

Metody uchovávání potravin se obecně od antiky nezměnily a významnými změnami prošly až s vynálezem konzerv v 19. století.

Při absenci ledniček a nemožnosti zásobit se každý den novými produkty (bylo to drahé a zabralo to spoustu času) byli obyvatelé středověké Evropy nuceni rozhodnout o otázce vytváření zásob ve svých domovech pro blízké okolí. budoucnost. Tento problém je akutní zejména v zimě, kdy bylo poměrně obtížné sehnat čerstvé potraviny. Navíc bylo potřeba mít rezervu pro případ neúrody, aby to nějak přežilo do další sklizně.

Nejjednodušším způsobem uskladnění produktů trvanlivých, ale i těch, které musela mít hospodyňka nebo kuchařka vždy po ruce (například sůl, chléb, koření apod.), byl malý výklenek zabudovaný do zdi. Obvykle byla vybavena jednou nebo více policemi, na kterých bylo umístěno nádobí a lahve.

Mnohem spolehlivějším a prostornějším úložištěm byla spíž. Objevil se jako nízká přístavba k jedinému pokoji v chudém selském nebo městském domě nebo prostorná světnice vedle kuchyně, pokud jsme mluvili o bohatém panství nebo klášteře.

Takové spíže byly zpravidla umístěny na té straně domu, která nedostávala přímé sluneční světlo, takže jejich obsah byl chráněn před topením. Pro větrání lze v přístavbě instalovat jedno nebo více vikýřů. „Deník pařížského občana“ poznamenává, že taková okna byly opatřeny okenicemi – jako prostředek protipožární ochrany, aby se dovnitř nedostala náhodná jiskra skrz takové okno. V létě se navíc tímto způsobem podařilo ochránit obsah spíže před otravným hmyzem.

V bohatých statcích a klášterech, kde bylo potřeba nakrmit stovky lidí současně, mohly být pro skladování potravin vyčleněny i samostatné budovy. Skladovali obilí, sádlo, sýry a další zásoby. Prostory pro skladování potravin se nacházely zpravidla ve dvorech vedle dalších služeb bohatého domu: pekárna, prádelna, vinný sklep atd.

Na panských dvorech byl mezi kuchyňským služebnictvem vždy lokaj „spižírny“, mezi jehož povinnosti patřilo vedení záznamů a včasné doplňování zásob ve spíži, sledování čerstvosti potravin a také jejich ochrana před nepoctivými sluhami. V palácích králů nebo představitelů nejvyšší šlechty existoval zvláštní druh „spíže“ v kuchyni. Půda mohla sloužit jako speciální typ spíže – zde se skladovaly suché potraviny: například obilí nebo sůl.

ČTĚTE VÍCE

Kolik let může žít fíkus?

Funkci nejbližší moderní lednici plnily sklepy. Tyto sklepní nebo polosuterénní místnosti se vyznačovaly tím, že i v nejparnějším létě uvnitř zůstával chládek. V nejjednodušší verzi, typické pro selské nebo chudé městské domy, byly sklepy čtvercové nebo čtyřhranné jámy vykopané pod podlahou hlavní budovy. Sklep měl zpravidla pevně zhutněnou podlahu a vyrovnané stěny a celý vnitřek podzemního skladu mohl být obložen dřevem (aby byl chráněn před požáry omítkou nebo omítkou). Ze země vedlo několik schodů; v domech chudých k tomu zřejmě sloužily žebříky. Vršek sklepa byl uzavřen pevným víkem – jednak kvůli zamezení pronikání teplého domácího vzduchu dovnitř, jednak samozřejmě z bezpečnostních důvodů. Pro větrání však mohl být sklep vybaven i malým vikýřem s okenicemi, v tomto se neliší od spíže.

Sklepení zámků, klášterů nebo velkých kupeckých domů byly objemné místnosti s kupolovými stropy, podepřenými jedním nebo několika sloupy. Takové sklepy byly vyzděny zděným nebo dokonce broušeným kamenem, a tak spolehlivě chránily zásoby uložené uvnitř před požáry, hlodavci a jinými škodami.

Stejně jako sklady mohly být i sklepy vybaveny policemi, což však nevylučovalo možnost umístění balíků a sudů přímo na podlahu. Nutno říci, že v bohatých domech postavili ne jeden, ale celou sadu sklepů či polopodzemních skladů, z nichž každý měl svůj účel.

V prvé řadě to byly samozřejmě vinné sklepy naplněné sudy, lahvemi a zapečetěnými džbány místního i dováženého vína. Neméně důležitý byl na statku masný sklípek, kam se dala umístit udírna, skladovalo se zde čerstvé, nasolené nebo uzené maso a také klobásy. Taková místnost se často měnila v ledovec: zejména v Paříži se až do 19. století led dodával z okolních hor samostatně nebo se k tomu najímali speciální lidé.

Čerstvé maso vydrželo déle na ledu a totéž platilo pro ryby a drůbež. Na klobásy se háky zapouštěly do stěn nebo stropu, odkud visely dolů a podle potřeby se odřezávaly.Ve sklepích se ukládaly i mléčné výrobky – džbány smetany, kousky másla a hlávky sýra, košíky vajec.

Sklepy a sklady zcela vyřešily problém skladování domácích potřeb. Bylo však třeba přijmout opatření, aby jídlo zůstalo chutné a čerstvé co nejdéle. K tomuto účelu existovaly ve středověku i technologie sušení, solení, uzení, kvašení, nakládání atd.

ČTĚTE VÍCE

Kolika let se může azalka dožít?

Dokážete si představit život před moderními vymoženostmi? Mnoho lidí si pravděpodobně pamatuje život před chytrými telefony. Někteří možná vyrostli bez videoher. Ale co všechna ostatní zařízení, která často považujeme za samozřejmost? Zde je příklad: zkuste si představit svět před ledničkami a mrazničkami.

To může být obtížné! Bez ledniček by byl dnešní život úplně jiný. Jak lidé udržovali potraviny čerstvé, než se objevily tyto spotřebiče?

První elektrická chladnička byla vyrobena v roce 1913. Předtím lidé našli jiné způsoby skladování potravin. V chladných oblastech mohli starověcí lidé zmrazit jídlo. Tu pak mohli uložit do ledu a sněhu. Teplejší místa umožňují sušení potravin na slunci. Odborníci tvrdí, že tyto rané praktiky daly lidem příležitost usadit se a vytvořit komunity.

Jedna z pokročilých metod konzervace potravin se objevila v Persii kolem roku 400 před naším letopočtem. E. Lidé tam skladovali jídlo ve strukturách zvaných Yakhchal. Byly to kupolovité budovy z nepálených cihel, aby led zůstal zamrzlý i během nejteplejších letních měsíců. Stavby, z nichž mnohé stále stojí, byly izolovány zdmi silnými až dva metry. O tzv. starověkých ledových domech Íránu si můžete přečíst v samostatném článku.

Ve středověku lidé konzervovali maso solením nebo uzením. Sušili také mnoho potravin, včetně obilí. Zelenina byla často solená nebo nakládaná. Mnoho ovoce bylo sušeno nebo konzervováno. Tyto potraviny by pak mohly být skladovány na chladných místech, jako jsou sklepy a jeskyně. To lidem umožnilo šetřit si jídlo pro potřeby v období sucha a hladomoru.

Později byly po vzoru Yakhchala vybudovány tzv. ledové jámy. Jídlo bylo skladováno v podzemní jámě plné ledu. Jámu zakrývala větší nadzemní budova. V roce 1800 byly ledové domy velmi běžné. Ve stejné době se rozvoz ledu stal běžnou záležitostí. Objevily se společnosti, které se specializují na dodávky bloků ledu k zaplnění ledových jam během letních měsíců.

Na konci 19. století mnoho lidí uchovávalo potraviny čerstvé v dřevěných lednicích. Tyto skříně obsahovaly velké bloky ledu, aby potraviny zůstaly chladné. Mrazáky byly kvůli izolaci vyloženy cínem nebo zinkem. Společnosti dodávající led rostly, protože stále více domácností vyžadovalo led k uchování potravin.

ČTĚTE VÍCE

Proč plody svídy opadávají?

Ve 1930. letech XNUMX. století mnoho lidí používalo elektrické ledničky, aby potraviny uchovaly čerstvé. Od té doby vývoj technologií vedl k tomu, že tyto stroje byly stále pokročilejší. Mnoho chladniček dnes přichází s vestavěnými vodními filtry a výrobníky ledu. Někteří lidé se dokonce rozhodnou pro chytré chladničky, které jim mohou pomoci při plánování jídla a nákupu potravin.

20. února 2021 | Kategorie: Lidé, Historie

Ohodnoťte tento článek sdílením se svými přáteli
Nebo pomocí tlačítka:
Líbilo se Nelíbilo Hodnocení:– Autor článku: Koller Pohledy:2779