Od dob Abrahamových (Gn 15:9) byla holubice především obětním ptákem. Podle Lev. 1:14 Kdyby byli ptáci obětováni jako zápalné oběti, museli by to být hrdličky nebo holoubata. Nepříjemná procedura, během níž kněz zkroutil hlavu, vypustil krev a zlomil křídla, je popsán ve Lv 1:15–17. Jinde čteme, že hrdličky a hrdličky byly oběti pro chudé, kteří si nemohli dovolit obětovat ze stáda (Lv 5:7; 14:21–22). Ale tito lidé pravděpodobně nebyli nejchudší, protože byli i takoví, kteří nebyli schopni přivézt ani ptáky (Lv 5:11). Kromě zápalných obětí byly jako oběti za provinění přinášeny také hrdličky a hrdličky (Lv 5:7–10; 12:6 [pro očistu po porodu; srov. Lk 2:22–24]; Lv 14:22, 30 [k očištění od malomocenství]; Lv 15:14 [k očištění od tělesných výměšků]). Tím, že Ježíš převrátil stoly prodavačů holubic v chrámu, zastavil činnost poskytovatelů obětí pro oběti v chrámu (Matouš 21:12).
Když přestaly deště, které zaplavovaly zemi, Noe po neúspěšném experimentu s havranem (černým a nečistým, srov. Dt 14:11–20) poslal třikrát holubici (Yona). Poprvé se vrátil k Noemovi, který na něj čekal (Noe), protože nenašel „místo odpočinku pro své nohy“ (manoah). Noe natáhl ruku a pravděpodobně vzal ptáka do archy s něhou. Podruhé se holubice vrátila s čerstvým olivovým listem v zobáku – znamením znovuzrození přírody a následně i vzhledu země – a tím Noeho uklidnila. Potřetí se holub nevrátil, protože našel jiné hnízdo. Ačkoli kromě Genesis 8 není Noemova holubice nikde jinde v Bibli zmiňována a ani naznačena, obraz holubice s olivovou ratolestí v zobáku se právem stal symbolem míru: bouře skončila.
Vrkání holubice je zmíněno v Iz 38:14: „truchlíme jako holubice“ (srov. Iz 59:11, „sténáme jako holubice“; Ez 7:16; Nahum 2:7). Vrkání holubice může znít smutně, a tak někdy slouží jako obraz lidského smutku.
Obraz holubice se nachází v řadě metafor a přirovnání. „A Efraim se stal jako hloupá holubice bez srdce: volají Egypťany, jdou do Asýrie“ (Oz 7:11). Toto srovnání je neobvyklé v tom, že nevyjadřuje žádné kladné vlastnosti. Ale stejná myšlenka je možná obsažena v Matoušovi 10:16, který říká, že učedníci by měli být moudří jako hadi (srov. Gn 3:1) a „prostí“ jako holubice. Holubice jsou neškodní a nijak zvlášť barevní ptáci, a to může znamenat, že učedníci by měli napodobovat nevědomost holubice, alespoň pokud jde o páchání zla (srov. Řím 16:19).
V Oz 11:11 je návrat Izraele ze zajetí přirovnáván k rychlému útěku holubic (srov. Iz 60:8, který implikuje zkrocení holubic). Izrael lze také přirovnat k holubici v Ž 67:14, ale význam hebrejského textu není zcela jasný. Myšlenka rychlého letu je vyjádřena v Ž 54:7: „Kdo by mi dal křídla jako holubice?“ V Ž 73:19 se spravedlivý žalmista modlí, aby „duše hrdličky“ nebyla vydána „šelmám“. Zde je holubice zobrazena jako oběť.
Schopnost holubice skrývat se a hnízdit na nenápadných a vzdálených místech je základem srovnání v Písni 2:14 (výzva milované, aby opustila svůj domov), Jeremjášovi 48:28 (výsměšná rada obyvatelům Moabu, aby našli útočiště před Božím hněvem) a Ez 7:16 (obraz lidu Jeruzaléma prchajícího před soudem). Něha holubice, krása jejího opeření a očí, náklonnost k muži a věrnost k němu sloužily jako základ pro srovnání milovaného v Písni písní s holubicí (Píseň 1:14; 2:14; 4 :1; 5:2, 12; 6:9).
Vzhledem k tendenci člověka věřit, že se nad jeho hlavou nachází jiný svět, jsou v mýtech národů po celém světě okřídlená zvířata obvykle symboly duchovních bytostí. Proto není divu, že nejnápadnější obraz holubice se objevuje v příbězích o křtu, kdy Duch Boží sestoupil z nebe „jako holubice“ (Matouš 3:16 a par.). Není jasné, zda to znamená, že Duch na sebe vzal podobu holubice, nebo zda tato slova vyjadřují myšlenku toho, jak Duch sestoupil na zem. Ale možná stojí za to si připomenout Genesis 1:2, kde je zobrazen Duch Boží, voda a obraz létajícího ptáka (jsem rahepet = „letět“ nebo „spěchat“, srov. Deut.32:11). V Talmudu (b. Hag. 15a) je let Ducha nad vodami před stvořením přirovnáván k třepetání holubice a ve fragmentu svitků od Mrtvého moře 4Q521 v Genesis 1:2 je zaveden eschatologický význam: v v posledních dnech se bude Duch vznášet nad svatými. Zdá se, že obraz holubice při křtu symbolizuje, že Ježíš s sebou přináší nové stvoření.
Zdroj: Slovník biblických obrazů: [Adresář] / Pod obecným. vyd. Leland Ryken, James Wilhoite, Tremper Longman III; Poradenští redaktoři: Colin Duries, Douglas Penney, Daniel Reid; [překlad: Skorokhodov B.A., Rybakova O.A.]. – Petrohrad: Bible pro každého, 2005. – 1423 s.
Sdílejte odkaz ke zvýraznění
Klikněte pravým tlačítkem a vyberte “Kopírovat odkaz”
Holubice, hrdlička
1. Mt.10:1,5,16 („buďte prostí jako holubice“)
2. Marek 1:9-12 („a Jan viděl Ducha, jak na něj sestupuje holubice“)
3. Jan 2:13-17 („prodávali holuby v chrámu“)
4. Gn 8:6-12 („holubice nenašla místo pro. “, „vypustil holubici a ta se k němu nevrátila“)
5. Os.7:11 („Efraim je jako pošetilá holubice… jméno je egyptské“)
6. “Holubice”
Ps.73:19 („nedávej duši své hrdličky šelmám“)
7. Numeri 6:10 (“musí přinést knězi želvu”)
“Holub„je symbolem duchovní jednoduchosti, laskavosti, mravní čistoty a pokory.
«Holub„je také symbolem morální, duchovní otevřenosti, přímosti a nerozdělenosti v myšlení a jednání člověka.
“Holub” – je také symbolem míru, souhlasu vůle člověka s vůlí Boží, se sebou samým, se svým svědomím.
“Holub” – toto je duchovně povznesený stav ducha, duše a těla člověka, který ve svém životě ztělesňuje Ducha svatého vůle Boží.
“Boží holubice” – to je jeden ze symbolů „Izraela“, „církve“ Boží, tzn. duchovní jednota, Shromáždění spravedlivých, všichni praví následovníci Ježíše Krista a vykonavatelé Boží vůle, jejichž charakter se vyznačuje „nebeským“ letem duchovně povznesených myšlenek, schopností povznést se nad marnost pozemského života, jako stejně jako mírnost, jednoduchost a dobrá vůle.
1. „A zavolal svých dvanáct učedníků. 5. přikázal jim, řka. 16 Hle, Posílám vás jako ovce mezi vlky: buďte tedy moudří jako hadi a nevinní jako holubice.” Mt.10:1,5,16
Řecké slovo přeložené jako „jednoduchý“ doslova znamená „čistý“.
“Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky, buďte tedy moudří jako hadi a nevinní jako holubice.” – Ježíš Kristus svým Učením „posílá“, inspiruje všechny své učedníky, všechny následovníky Pravdy Boží vůle, které se naučili, aby šli mezi národy hříšného světa a aktivně kázali evangelium Božích přikázání slovem a způsob života, milostivý, zachraňující před hříchem a jeho následky, duchovně proměňující člověk. (viz “Vůle Boží”, “Kristus”, “Učení”, “Přikázání”, “Lid”)
Kristus, dávajíc takové přikázání, předvídal, že lidé, kteří je naplňují, odhalují zlo a špatnost, poukazujíce na ostatní na potřebu spravedlivého životního stylu, budou nevyhnutelně vystaveni nejtvrdšímu odporu a pronásledování ze strany těch ničemných lidí, kteří jsou souzeni Slovo Boží, hlásané spravedlivými. Proto vyzval své učedníky, aby projevili nejen mírnost a pokoru, ale aby byli mezi „Vlky“, tzn. mezi rozhněvanými, agresivními, fanatickými lidmi, při komunikaci s nimi buďte prostí, „jako holubice“, tzn. projevit mravní a duchovní čistotu, světskou moudrost, trpělivost, aby tam, kde je to možné, nevyvolával agresi a hněv. (viz „Slovo“, „Vlk“)
Jednoduchost, po níž Kristus volal, by měla spočívat ve schopnosti jednoduše a jasně prezentovat lidem kolem Boha Boží vůli, vyjádřenou v Jeho učení, projevovat mírumilovnost, mravní čistotu svých pohnutek a cílů, podle nichž křesťan nese provést určité akce.
(„Hleďte tedy, abyste chodili opatrně, ne jako blázni, ale jako moudří. nebuďte pošetilí, ale rozumějte tomu, co je vůle Boží.“ Ef 5:15,17)
2. „A stalo se v těch dnech, že Ježíš přišel z galilejského Nazareta a byl pokřtěn od Jana v Jordánu. 10 A když vyšel z vody, hned viděl [John] otevírání nebe a Duch jako holubice sestupující na Něj. 11 A z nebe zazněl hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v němž mám zalíbení. 12 Hned nato ho Duch vedl do pouště.” Marek 1-9
Toto je duchovně obrazné vyprávění, které odhaluje duchovní cestu formování Ježíše jako „Krista“, „Mesiáše“, Spasitele lidí z jejich hříchů.
„. Jan viděl. Ducha jako holubici. “ –není možné vidět „ducha“ v jeho doslovném významu, takže Jan uvádí obrazné srovnání „ducha“ s „holubicí“. (viz Jan Křtitel, Duch)
Výraz «. viděl jsem ducha” znamená, že Jan si uvědomil, pochopil plný význam „křtu“, který se odehrál, tzn. ponoření Ježíše Krista do realizace Jeho velkého duchovního poslání – hlásání lidem, že v jejich vědomí a životě je potřeba „Království“ vůle Boží. (viz “Vůle Boží”, “Kristus”, “Učení”)
Když se Ježíš Kristus „vynořil“ z „Vody“, tzn. se utvrdil ve znalosti Učení všech proroků, kteří o Něm a Jeho duchovním poslání předpovídali, pak se Jan přesvědčil o naplnění všech Božích předpovědí o tomto největším fenoménu – tzn. „viděl“ plnost Ducha moudrosti vůle Boží, která se uskutečnila v Ježíši Kristu a která je symbolicky znázorněna na obrazu „Holubice“. (viz „Křest“, „Voda“)
3. «Blížily se židovské velikonoceA Ježíš přišel do Jeruzaléma 14 a zjistil jsem, že v chrámu se prodávali voli, ovce a holubice, a směnárníci seděli.15 A dělat bič z provazů, vyhnal všechny z chrámu, včetně ovcí a volů; a rozházel peníze od směnárníků a převrátil jejich stoly. 16 A těm, kdo prodávali holubice, řekl: Vezměte to odtud a nedělejte z domu mého Otce dům obchodu. 17 Jeho učedníci si vzpomněli, že bylo psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.” Jan 2-13
Vnímáním a výkladem duchovních-obrazných výroků Písma svatého pouze v doslovném smyslu ze strany služebníků židovského náboženství je slovo „Velikonoce“, tzn. Cesta osvobození od hříchu se redukovala pouze na rituální oslavu, na praktikování kultů a na vnější okázalost různých atributů a rituálů, které nedávaly člověku osvobození od hříchu, což trvá dodnes. (viz “Velikonoce”)
„Blížily se židovské velikonoce. “- blížilo se období, apogeum, rozkvět Židů, tzn. zvrácené chápání „velikonoc“.
(Podle překladu lexikonů J. Stronga jde o období „negativu“, „odmítání“ jeho podstaty a ducha, jeho pravého významu.)
“. a Ježíš přišel do Jeruzaléma. ” – Na začátku své kazatelské služby vystoupil Ježíš Kristus, který se stal dokonalým v Boží moudrosti, do duchovních výšin jejího pravého poznání a provádění. „Přišel“ se svým Učením, tzn. přinesl Pravdu mezi národy falešného náboženského světa, do duchovně obrazného „Města“ zvaného „Jeruzalém“. (viz “Kristus”, “Jeruzalém”, “Město”, “Advent”)
“…Ježíš. Zjistil jsem, že v chrámu se prodávají voli, ovce a holubice. “- Moudrost Božích testamentů Ježíš Kristus „našel“, tzn. určil, že Zjevení Božích přikázání, povolaných být duchovním „chrámem“ pro národy, náboženské učitele Izraele, s jejich jediným doslovným výkladem mnoha textů Písma svatého, tak provedlo zločinný „obchod“, tj. nahrazení Boží pravdy různými pro ně prospěšnými výhodami, které byly vyjádřeny:
- “Ox Trade” v „Chrámu“ bylo, že zlí vůdci lidu Izraele byli svedeni „kreslicí“ silou svého náboženského systému, tzn. jeho služebníkům různé výhody, užívaje jich k uspořádání hříšného náboženského života lidu. Jedná se o „prodej“, tj. výměna, lákající lidi od jedné hříšně zlé náboženské doktríny k druhé. (viz “Vůl”)
- “Obchod s ovcemi” – toto je provádění skrytého podvodu náboženskými vůdci, svádění lidí poddajného, poslušného charakteru, jako hlavního stáda, doplňujícího řady stoupenců falešného farizejského náboženství. (viz “ovce”)
- “Obchod s holuby” těch. odhalování svých navenek mírumilovných, ale vnitřně zákeřných, pokryteckých činů s cílem získat zisk, slávu a čest.
S odkazem na tradice a životy svatých, prezentující spravedlnost někoho jiného jako svou vlastní, lstiví služebníci náboženství manipulují pokrytectvím, když svou vlastní, předstíranou, klamnou „holubičí“ spravedlnost prezentují jako tu pravou.
“. a směnárníci seděli” – uprostřed farizejského náboženství „seděli“ tzn. své ideologické ospravedlnění a ospravedlnění našli různí náboženští „výměnníci“ – nejrůznější vůdci náboženského světa, zakladatelé různých hnutí a doktrín, vyměňující Pravdu Slova Písma svatého za mnoho druhů lží.
V „Chrámu“, tj. Mezi křesťanským světem vždy existuje t. zv. „teologové“, kteří zavádějí své doktríny do myslí stoupenců, kteří jim věří, a umožňují jim tak získávat materiální výhody z jakékoli náboženské činnosti. (viz “Chrám”)
“A těm, kdo prodávali holubice, řekl: Vezměte to odtud a nedělejte z domu mého Otce dům obchodu.” Ježíš Kristus oslovil ty, kteří se vydávají za následovníky a přívržence víry Abrahamovy a mírné spravedlivé, aby byli „Domem“ Božím, Jeho „Chrámem“, tzn. lidé, kteří chtěli sloužit Bohu, nebyli zapleteni do pokrytectví a lží a charaktery, schopnosti a upřímnost takových lidí nebyly vyměněny za jejich pozemské statky. (viz “Domů”)
(Také podle překladu Strongových lexikonů: Ježíš Kristus řekl, že silou svého Učení porazil zlobu, špatnost, zkaženost, nespravedlnost těch, kteří šíří („prodávají“) skryté škodlivé zlo („holubice“) falešných učení. Vrátil lidi zajaté nespravedlností a falešnými ideologiemi k Pravdě nebo mě přiměl přemýšlet z té doby nebo místa.)
4. „Na konci čtyřiceti dnů Noe otevřel okno archy 7, kterou udělal, a vyslal havrana [aby se podíval, zda voda ze země opadla], který vylétal a létal sem a tam, dokud se země nezměnila. vyschl z vody. 8 Potom vyslal holubici, aby se podívala, zda voda zmizela z povrchu země, 9 ale holubice nenašla odpočinek pro nohy a vrátila se do své archy, neboť voda byla ještě na povrchu celé země; I vztáhl ruku, vzal ho a vzal do archy. 10 A otálel dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. jedenáct Holubice se k němu večer vrátila, a tady to je, čerstvé olejový list v ústecha Noe věděl, že voda ze země ustoupila. 12 Otálel dalších sedm dní a [opět] vyslal holubici; a nikdy se k němu nevrátil.” Gen.8:6-12
Globální katastrofu, která kdysi postihla lidstvo, použil pisatel Knihy Genesis, aby odhalil duchovní a obrazný význam biblického slova „potopa“.
“. ale holubice nenašla odpočinek pro své nohy a vrátila se do své archy” – to znamená, že svědectví míru vycházející ze společenství lidí pravé víry, odrážející se v obrazu „Holubice“, nenašlo své uznání ani přijetí v prostředí bezpráví. (viz „Archa“, „Místo, sídlo“)
“ A zaváhal (Noe) ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. Večer se k němu vrátila holubice, a aj, čerstvý olivový list měl v ústech jeho. A Noe věděl, že vody ze země odešly.” – Tento obraz holubice letící s olivovou ratolestí v tlamě se stal celosvětovým symbolem jednoty a harmonie národů. Je to symbol míru mezi lidmi, jejich stavu míru, smíření s vůlí Boží. (viz “Potopa”, “Noe”, “Mír”, “Odpočinek”)
Výraz „Holubice se k němu večer vrátila. hle, v ústech měl čerstvý olivový list. “ znamená, že po uplynutí „Sedmi“ „Dalších dnů“, tzn. plnost určité historické doby, která se vyznačovala negativním vztahem lidí k Testamentům, k Vůli Boží („večerní čas“), začal duchovní proces se známkami pozitivního vztahu lidí k Vůli Boží. , zde obrazně vyjádřeno slovy „olivový list“. (viz „Vůle Boží“, „Večer“, „Den“, „Číslo 7“)
„Zdržel dalších sedm dní a vyslal holubici; a nikdy se k němu nevrátil” – v době, kdy byly národy topeny bahnitými proudy „vod“ různých omylů, falešných učení, Pravdu Boží vůle ještě nevnímali, ale po plnosti času „Potopy“ – důsledky z nepravostí spáchaných národy, což je vyjádřeno slovy „sedm dní“, období, se národy opět staly schopnými vnímat zásady božského míru, hlásaného Božími posly. (viz “Povodeň”, “Messenger”)
5. “A Efraim se stal podobným.” hloupý holub, bez srdce: volají Egypťany, jdou do Asýrie.” Oz.7:11
Podle překladu lexikonů J. Stronga „pošetilá holubice“ znamená být naivní, prostoduchý, nechat se svést, být oklamán, být oklamán (podléhat pokušení).
Obraz „Hloupé holubice“ je přirovnáván ke slepé, nepodložené, fanatické důvěřivosti v různých náboženských dogmatech, náchylnosti k jejich bezmyšlenkovitému vnímání.
“Efraim je jako hloupá holubice” – “Efrem” je tady – jako obraz lidí náboženského světa, kteří jako „Holubice“ navenek formálně vykazují kladné vlastnosti, ale kteří se jako „Hloupá holubice“ nechali svést pohanskými systémy světa. (viz “Efraim”)
Také „holubičí“ mírnost člověka může být hloupá, když se tento charakterový rys změní ve slepou, slabou vůli a bezmyšlenkovité podřízení se jiné osobě, která žije nespravedlivě a nezákonně.
“. Volají Egypťany, jdou do Asýrie“ – „Efraim“ je obrazem náboženského, hříšně zatvrzelého světa, který k sobě „volá“ hříšný, „egyptský“ systém vládnutí národů, tzn. představuje a vypůjčuje si metody a formy života vlastní hříšné společnosti. (viz “Egypt”, “Asýrie”)
“Holubice”
6. “Nedávejte duši své hrdličky šelmám; Nezapomeň navždy na shromáždění svých ubohých.” Ps.73:19
“Boží holubice” – to je jeden ze symbolů „církve“ Boží – duchovní jednoty, shromáždění spravedlivých, všech opravdových následovníků Ježíše Krista a vykonavatelů vůle Boží, jejichž charakter se vyznačuje „nebeským“ letem duchovně povznesené myšlenky, schopnost povznést se nad marnost pozemského života, stejně jako mírnost, jednoduchost, přívětivost. (viz “Pták”, “Církev”)
„. duše hrdličky. nevydávejte to zvířatům” — David požádal Boha, aby „Duše“, tzn. život spravedlivých nebyl vydán na milost a nemilost „Beastům“ – lidem s brutálním, krutým, agresivním charakterem. (viz “duše”)
Stejně tak by se člověk neměl podřizovat animálním pudům těla, které jsou v Písmu svatém znázorněny v podobě „zvířat“. (viz “The Beast”)
7. „. a osmého dne musí přinést dvě hrdličkynebo dva mladí holubi, knězi. » Numeri 6:10
Život člověka se dělí na „týdny“, tzn. po určitá období jeho biologické existence, po kterých v něm začíná „osmý den“, tzn. nové procesy obnovy jeho těla. Tento vzor stanovený Bohem má také duchovní a obrazný význam. Proto je každé první období nového fyzického a duchovního cyklu lidského života symbolicky označeno číslem, osmým „dnem“. (viz “Číslo 7”)
Číslo „osm“ je symbolem začátku nové „sedmičky“, začátku nové plnosti poznání a ztělesnění vůle Boží v člověku.
“. osmého dne” těch. do nového cyklu, období duchovního zdokonalování, formování života, který se líbí Bohu. (viz „Číslo 8“, „Den“)
“. musí přinést dvě hrdličky. knězi” – člověk musí dát jako „oběť“, tzn. věnovat se službě Vůli Boží pro své dobro, „přinášet“, nahrazovat jednu věc druhou, tzn. nahraďte negativní, nikoli bohulibé vlastnosti své postavy jinými, spravedlivými a ukažte to, odhalte to „Knězi“, tzn. Bůh, který svým Slovem Pravdy duchovně posvěcuje a očišťuje myšlení a život člověka. (viz “Kněz”)
“. dvě hrdličky”, “dvě hrdličky” – toto je symbol skutečné „oběti“ Bohu – služba Jeho Vůli skrze naplnění Písma a Ducha Jeho přikázání. (viz „Číslo 2, 20“, „Dopis“, „Duch“, „Přikázání“)
Desatero přikázání je dáno dvěma univerzálními výrazy: když naplnění jejich doslovného významu odhaluje a dává člověku skutečné dobro, nastoluje mír na zemi. Také naplnění jejich duchovního smyslu, který proniká do vnitřního světa člověka, odhaluje hluboké principy Vůle Boží. (viz “Vůle Boží”)
Přivést „dvě hrdličky“ do služby Bohu znamená, že člověk naplňuje vůli Boží podle těchto dvou významů přikázání (doslovného a duchovního). (viz “Číslo”)
